Práce na dálku

7.3.13

Práce na dálku

Ing. Ivan Macháček

 NahoruObecně k výkonu práce na dálku

Výkon práce na dálku se stává v současné době významným zaměstnaneckým benefitem, a stoupá počet profesí, ve kterých je možné vykonávat částečně (jeden nebo několik dnů v týdnu) nebo plně práci na dálku (například práci z domova). Při práci na dálku zaměstnanec pracuje podle pokynů zaměstnavatele, ale zaměstnanec si určuje sám rozvrh pracovní doby a ovlivňuje si tak svůj pracovní režim. To klade na zaměstnance mnohem větší nároky, co se týče jeho zodpovědnosti, ale současně mu to dává mnohem větší prostor pro skloubení pracovního a soukromého života. Tento způsob výkonu práce na dálku je vhodný zejména pro činnosti, které může zaměstnanec vykonávat sám bez přispění dalších zaměstnanců, anebo kdy může k vlastnímu řešení komunikovat s ostatními přes telefon nebo internet.

K výhodám práce na dálku zejména patří:

• možnost vlastního rozvrhu pracovní doby,

• úspora času a cestovních nákladů, protože odpadá každodenní cesta na pracoviště,

• sladění pracovních povinností s rodinným a osobním životem,

• zajištění péče o děti.

Práce na dálku však přináší i jisté nevýhody, především:

• nezbytné vybavení vymezeného pracoviště pro práci na dálku (nábytek, vhodné osvětlení, koberce apod.), a dále nezbytné vybavení potřebnými předměty k výkonu činnosti (různé nástroje, počítač, tiskárna, výkonný internet apod.), a to dle druhu výkonu práce na dálku,

• náročnost na kontrolu své práce a nutná vlastní sebekázeň,

• ztráta kontaktu s kolegy v zaměstnání (s nadřízenými a spoluzaměstnanci).

 NahoruPřehled změn týkající se práce na dálku v zákoníku práce a v zákonu o daních z příjmů

V zákoníku práce a současně i v zákonu o daních z příjmů došlo v souvislosti s řešením výkonu práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele (výkon práce na dálku) k výrazným změnám. Jedná se jednak o změny v zákoníku práce a v zákonu o daních z příjmů, vyplývající ze zákona č. 281/2023 Sb. s účinností od 1. 10. 2023 a jednak o změny v zákonu o daních z příjmů na základě zákona č. 349/2023 Sb. s účinností od 1. 1. 2024. V zákoníku práce je obsaženo nové znění § 317 ZP s názvem "Práce na dálku" a dále je zařazeno nové ustanovení § 190a stanovující náhrady nákladů při výkonu práce na dálku a zcela nové ustanovení § 241a. V zákoně o daních z příjmů dochází ke změnám v § 6 odst. 7 písm. e) ZDP nejprve na základě zákona č. 281/2023 Sb. s účinností od 1. 10. 2023 a následně na základě zákona č. 349/2023 Sb. s účinností od 1. 1. 2024. Podstatná je i změna znění bodu 4 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP provedená zákonem č. 349/2023 Sb. S těmito změnami souvisí i vyhláška MPSV č. 299/2023 Sb. účinná od 1. 10. 2023 do 31. 12. 2023 a vyhláška MPSV č. 397/2023 Sb. účinná od 1. 1. 2024 (obě vyhlášky stanovují výši paušální částky náhrady nákladů při práci na dálku).

 NahoruVymezení výkonu práce na dálku v zákoníku práce

Novela zákoníku práce provedená zákonem č. 281/2023 Sb. s účinností od 1. 10. 2023 zcela změnila znění § 317 ZP s jeho novým označením "Práce na dálku". Z ustanovení § 317 odst. 1 ZP jednoznačně vyplývá, že výkon práce na dálku je možný jen na základě sjednání písemné dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, a to před zahájením práce na dálku (ať se jedná o krátkodobý nebo dlouhodobý výkon práce na dálku), není-li v odstavci 3 stanoveno jinak. Z odstavce 3 pak vyplývá, že zaměstnavatel je oprávněn zaměstnanci práci na dálku písemně nařídit jen v případě, že tak stanoví opatření orgánu veřejné moci podle jiného zákona (jedná se například o krizový zákon č. 240/2000 Sb., nebo o zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví), a to na nezbytně nutnou dobu, pokud to povaha vykonávané práce umožňuje, a za podmínky, že místo výkonu práce na dálku bude pro výkon práce způsobilé. Zaměstnanec je povinen na výzvu zaměstnavatele bez zbytečného odkladu písemně určit místo, na které mu zaměstnavatel práci na dálku může nařídit, nebo sdělit, že nemá k dispozici žádné místo způsobilé k výkonu práce na dálku.

Výkon práce na dálku se zaměstnanci nelze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, ale jak kolektivní smlouva, tak vnitřní předpis zaměstnavatele může pro výkon práce na dálku podrobněji upravovat povinnosti související s evidencí pracovní doby, způsoby zadávání práce, předávání pracovních úkolů nebo oznamování překážek v práci.

V § 317 odst. 4 ZP se stanoví, že dohodne-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem, že pro něj bude konat práci na dálku v pracovní době, kterou si za sjednaných podmínek sám rozvrhuje, platí, že:

a) se úprava rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nepoužije; délka směny však nesmí přesáhnout 12 hodin,

b) při jiných důležitých osobních překážkách v práci zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy nebo platu, nestanoví-li prováděcí právní předpis podle § 199 odst. 2 jinak,

c) se pro účely poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny z dohody podle § 192 a § 194 a čerpání dovolené uplatní stanovené rozvržení pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tyto účely povinen předem určit.

V rámci zákona č. 281/2023 Sb. je obsažena i novela zákona č. 251/2005 Sb. o inspekci práce, která v § 12a vymezuje přestupky na úseku práce na dálku vztahující se na fyzické osoby – zaměstnavatele a v § 25a vymezuje přestupky na úseku práce na dálku právnických a podnikajících fyzických osob, za které lze udělit pokutu až do výše 300 000 Kč. Přestupku se tyto osoby dopustí tím, že:

a) v rozporu s § 317 odst. 1 ZP neuzavře dohodu o práci na dálku písemně,

b) nesplní některou povinnost podle § 317 odst. 2 nebo 3 ZP,

c) neurčí pro účely poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny z dohody podle § 192 a § 194 ZP a čerpání dovolené stanovené rozvržení pracovní doby zaměstnance vykonávajícího práci na dálku do směn podle § 317 odst. 4 písm. c) ZP.

V návaznosti na stávající znění § 241 ZP se zákonem č. 281/2023 Sb. dále doplňuje do zákoníku práce nové ustanovení § 241a ZP, kde se uvádí, že požádá-li:

a) těhotná zaměstnankyně,

b) zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 9 let, nebo

c) zaměstnankyně nebo zaměstnanec, kteří převážně sami dlouhodobě pečují o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost),

zaměstnavatele písemně o výkon práce na dálku podle § 317 ZP a zaměstnavatel této žádosti nevyhoví, je povinen to písemně odůvodnit.

 NahoruStanovení náhrady výdajů při práci na dálku v zákoníku práce

Z hlediska náhrady výdajů, které vzniknou zaměstnanci při práci na dálku, jsou z hlediska zákoníku práce důležitá následující ustanovení:

• § 2 odst. 2 ZP – zde se uvádí, že závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, a to v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

  • § 190 odst. 1 ZP – zde se uvádí, že sjedná-li zaměstnavatel, popřípadě vnitřním předpisem stanoví nebo individuálně písemně určí podmínky, výši a způsob poskytnutí náhrad za opotřebení vlastního nářadí, zařízení nebo jiných předmětů potřebných k výkonu práce zaměstnance, poskytuje mu tuto náhradu za dohodnutých, stanovených nebo určených podmínek. Toto ustanovení se nevztahuje na používání motorového vozidla, u kterého se poskytování náhrad řídí § 157 až § 160 ZP.

• nově zavedené ustanovení § 190a ZP zákonem č. 281/2023 Sb. (v rámci "hlavy VI – Náhrady nákladů při výkonu práce na dálku"), definuje nově náhrady nákladů při výkonu práce na dálku.

Varianty poskytování náhrady nákladů spojených s výkonem práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele podle § 317 ZP (práce na dálku) ve smyslu § 190a ZP s účinností od 1. 10. 2023:

• náhrady nákladů, které zaměstnanci vznikly v souvislosti s výkonem práce na dálku, jež zaměstnanec zaměstnavateli prokázal, např. na základě předložených dokladů, faktur apod. [§ 190a odst. 1 písm. a) ZP];

• paušální částka náhrady nákladů [§ 190a odst. 1 písm. b) ZP] – uplatnění této varianty je podmíněno písemným sjednáním v individuální nebo v kolektivní smlouvě nebo stanovením ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Paušální částka činila od 1. 10. 2023 do 31. 12. 2023 na základě vyhlášky MPSV č. 299/2023 Sb. za každou započatou hodinu práce na dálku výši 4,60 Kč a od 1. 1. 2024 činí na základě vyhlášky MPSV č. 397/2023 Sb. výši 4,50 Kč;

• zaměstnavatel se zaměstnancem si mohou předem písemně sjednat, že náhrady nákladů v souvislosti s výkonem práce na dálku nebo jejich část zaměstnanci nepřísluší [§ 190a odst. 2 ZP].

Bylo-li to písemně sjednáno nebo vnitřním předpisem stanoveno, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci za každou započatou hodinu práce na dálku paušální částku. Paušální částka náhrady nákladů se dle znění § 190a odst. 3 ZP stanoví podle údaje zveřejněného Českým statistickým úřadem o spotřebě domácností upraveného pro model práce na dálku, a to za jednu dospělou osobu v průměrné domácnosti v České republice za 1 hodinu. Paušální částka podle odstavce 1 písm. b) se poskytuje za započatou hodinu práce a její výši stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou na základě údaje ČSÚ jednak v pravidelném termínu od 1. ledna kalendářního roku, a dále v mimořádném termínu, dojde-li ke zvýšení nebo snížení hodnoty údaje podle údajů ČSÚ nejméně o 20 % v porovnání s paušální částkou naposledy stanovenou vyhláškou. Tato paušální částka se zaokrouhluje na desetihaléře směrem nahoru.

Je-li zaměstnanci poskytována paušální částka, platí, že zahrnuje náhradu veškerých nákladů, které zaměstnanci při výkonu práce na dálku vznikly. Zaměstnavatel, který není uveden v § 109 odst. 3 ZP (je tedy podnikatelským subjektem), může poskytovat svým zaměstnancům paušální částku vyšší. Zaměstnanci, který pro zaměstnavatele koná práci na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, je možné poskytovat náhrady nákladů při výkonu práce na dálku, jestliže s ním zaměstnavatel toto právo sjednal.

 NahoruDaňové řešení práce na dálku u zaměstnance

Z § 6 odst. 7 ZDP vyplývá, že se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou následující náhrady související s výkonem práce na dálku:

1. Náhrady cestovních výdajů - § 6 odst. 7 písm. a) ZDP

Za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, do výše stanovené nebo umožněné zákoníkem práce pro zaměstnance odměňované platem (nepodnikatelské subjekty), jakož i hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách; jiné a vyšší náhrady jsou zdanitelným příjmem zaměstnance.

V § 34 odst. 1 písm. b) ZP se uvádí, že pracovní smlouva musí obsahovat místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána. Z toho textu vyplývá, že zaměstnavatel může se zaměstnancem smluvně dohodnout i více míst výkonu práce, např. může být smluvně dohodnuto, že místem výkonu práce je pracoviště zaměstnavatele i bydliště zaměstnance, anebo pouze bydliště zaměstnance. Ustanovení § 34a ZP stanoví, že není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, platí, že pravidelným pracovištěm je místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce.

Cestovními výdaji zaměstnanců pracujících na dálku jsou výdaje vzniklé při pracovní cestě [§ 152 písm. a) ZP s vazbou na vymezení pracovní cesty v § 42 ZP] a při cestě mimo pravidelné pracoviště [§ 152 písm. b) ZP]. Pracovní cesta je v zákoníku práce definována v § 42 ZP jako cesta "k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce“ a pro účely cestovních náhrad se za pracovní cestu považuje i cesta mimo…