3.1.5.16
Jaký je správný postup po odcizení části zdravotní dokumentace (karty pacientů) v souvislosti s vloupáním do ordinace?
Mgr. Martin Kůs
Řešení této problematiky není v současné době nikde explicitně kodifikováno, a proto je zapotřebí při hledání správné odpovědi vycházet jak z povinností, které se vážou na ochranu zdravotnické dokumentace (způsob nakládání a ochrana citlivých údajů v ní obsažených), obecných zásad vyplývajících z občanského zákoníku (povinnost jednat tak, aby nevznikla škoda), tak i z kodexu upravujícího trestněprávní jednání.
Současná legislativa sice upravuje detailně povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb při zacházení se zdravotnickou dokumentací, ale fakticky již nepočítá s tím, že by mohlo dojít k její ztrátě nebo odcizení.
Pro určení správného postupu po odcizení zdravotnické dokumentace je nezbytné určit okruh osob, které svým jednáním porušily povinnosti, které jim ukládají právní předpisy. Ačkoliv se jako logické může zdát, že jedinou osobou, která se svým činem dopustila protiprávního jednání, je ta, která zdravotnickou dokumentaci odcizila, nebyla by taková odpověď úplná. Osobami, které porušily své povinnosti, jsou v tomto případě:
- jak ten, kdo fakticky odcizil zdravotnickou dokumentaci,
- tak i ti, kteří porušili právní povinnosti upravující práva a povinnosti při nakládání se zdravotnickou dokumentací.
Podle závažnosti porušení jednotlivých předpisů se pak bude jednat o trestné činy nebo o správní delikty.
Osoba (popřípadě osoby) která danou zdravotnickou dokumentaci odcizila, se dopustila závažnějšího jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže. Výše trestní sazby, která pachatelům tohoto trestného činu hrozí, je přímo závislá na výši škody a způsobu provedení krádeže (např. došlo-li ke spáchání trestného činu nikoliv jednotlivcem, ale organizovanou skupinou, aj.).
V tomto případě je možné obětem tohoto trestného činu doporučit, aby se obrátily na Policii ČR (ideálně neprodleně poté, co zjistí, že došlo k vloupání). Policie na místě zajistí stopy a zahájí vyšetřování. Včasné přivolání policie a výsledky jejího vyšetřování mají zásadní vliv nejen na dopadení pachatele, ale například i na poskytnutí pojistného plnění ze strany příslušné pojišťovny. Stejně tak je možné podat i tzv. oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (trestní oznámení), a to buď na konkrétního pachatele (má-li poškozený dostatek důkazů), popřípadě na neznámého pachatele. Běžným postupem je však přivolání policie, která na základě dalšího šetření sama rozhodne o dalším postupu.
Pokud je pachatel trestného činu vypátrán, pak státní zástupce (po shromáždění všech důkazů) rozhodne, zda podá obžalobu, či nikoliv.
Důležité je upozornit rovněž na to, že ten, komu byla trestným činem způsobena majetková, morální nebo jiná újma, má (jako tzv. poškozený) právo zúčastnit se hlavního líčení, v jehož rámci může navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu.
Poškozený je tak oprávněn domáhat se svého nároku na náhradu škody (což je institut občanského práva) již v rámci trestního řízení. Pokud by tuto variantu nevyužil, pak je samozřejmě možné podat proti obžalovanému "klasickou" civilní žalobu a domáhat se náhrady škody v rámci civilního řízení.
Dalším doporučení tudíž bude, aby oběť takového vloupání vyčíslila co nejdříve výši škody, která jí vznikla, a shromáždila pro to maximální možné množství důkazních prostředků (fotodokumentace, policejní zprávy, faktury za zničené nebo poškozené vybavení, doklady prokazující výši ušlého výdělku apod.). Tyto informace mají význam nejen pro pojišťovnu, která bude danou pojistnou událost likvidovat, ale i pro policii, která na jejich základě může překvalifikovat jednání pachatele. V neposlední řadě je nutné zmínit, že i případné domáhání se nároku na náhradu škody v rámci trestního řízení musí být navrženo nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. V případě, že tato lhůta marně uplyne, je zapotřebí domáhat se náhrady škody v rámci již výše zmíněného civilního řízení (pomocí samostatné žaloby).
Jak již bylo uvedeno výše, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ani vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, nikterak nepopisují, jak postupovat při ztrátě (nebo odcizení) zdravotnické dokumentace. Pro stanovení dalšího postupu je tudíž zapotřebí vyjít ze základních zákonných a ústavních principů. Z nich vyplývá, že je nutné učinit taková opatření, aby nedošlo k žádnému ohrožení nebo omezení pacientů. Konkrétní postup bude do značné míry individuální a bude závislý na každém jednotlivém případě (s ohledem na odlišnost následků a okolností jednotlivých vloupání není možné určit jednoznačný postup – jiný případ bude vloupání, při němž dojde ke zničení vybavení ordinace, krádeži výpočetní techniky i kompletní zdravotnické dokumentace, a jiný případ bude "pouhá" krádež dokumentů určených ke skartaci).
Poskytovatel zdravotních služeb je především povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a přijmout opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb. Musí tedy mít příslušné vybavení, personální obsazení i prostředí, ve kterém bude zdravotní služby poskytovat. V případě, že by toto nebylo splněno, bylo by pak zapotřebí posoudit, zda nejsou dány důvody pro to, aby poskytovatel zdravotních služeb odmítal přijmout nové pacienty a případně ukončil péči o stávající pacienty.
V případě vloupání do ordinace je tudíž nezbytné, aby se poskytovatel zdravotních služeb jednoznačně ujistil, že může i nadále poskytovat zdravotní služby.
Otázka, zda samotné zcizení části zdravotní dokumentace pacientů může být příčinou prodlení s poskytováním určitých zdravotních služeb, je opět značně individuální a záleží na jednotlivých dokumentech, které byly lékaři odcizeny, a jejich vlivu na plánovanou léčbu. Je přirozené, že v případě ztráty výsledků významných vyšetření, nebude možné provést příslušný zákrok.…
