3.1.5.1
Státní kontrola a její provádění – obecná úprava
JUDr. Adam Doležal
NahoruÚvod
Ačkoliv je úprava provádění kontroly obsažena v celé řadě právních předpisů, přesto existuje úprava obecnějšího charakteru, která stanovuje základní pravidla pro provádění kontrol orgány veřejné správy – jedná se o zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Tento zákon nahradil zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Jeho působnost je širší, pro účely tohoto oddílu se však zaměříme na otázky týkající se obecného postupu kontrolních orgánů.
Uvedený zákon upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných orgánů a právnických nebo fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (dále jen "kontrolní orgán"), při kontrole činnosti orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných orgánů, právnických a fyzických osob (dále jen "kontrolovaná osoba").
Kontrolní orgány postupují podle tohoto zákona rovněž při kontrole výkonu státní správy a dále při kontrole činnosti právnických osob založených nebo zřízených státem nebo územním samosprávným celkem vykonávané ze strany zakladatele nebo zřizovatele, nejde-li o kontrolu činnosti těchto právnických osob upravenou předpisy soukromého práva.
Tento předpis má charakter procesního práva, tj. upravuje obecná procesní pravidla, která se použijí subsidiárně, pokud je zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Samotné obsahové prvky, tj. zejména rozsah toho, co může konkrétní orgán kontrolovat, však upravují ustanovení zvláštních předpisů.
Platí ovšem následující zásady, které mohou být případně v průběhu kontroly uplatněny. Ta zásadní říká, že kontrolní orgán při kontrole zjišťuje, jak kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z jiných právních předpisů nebo které jí byly uloženy na základě těchto předpisů (§ 2 kontrolního řádu). Z toho a zároveň z obecné zásady, že správní orgán může činit jen to, co mu zákon výslovně dovoluje, lze implicitně dovodit, že kontrolovaný orgán nemůže postupovat nad rámec zmocnění daného mu zvláštním zákonem, podle kterého postupuje. Případná kontrola, která by směřovala i k něčemu jinému (např. SÚKL by kontroloval likvidaci jiných odpadů, než jsou léčiva, apod.), není přípustná.
NahoruPrůběh kontroly
Kontrolní orgán může před zahájením kontroly provádět úkony, jejichž účelem je opatření podkladů pro posouzení, zda zahájit kontrolu. Pro poskytovatele zdravotních služeb to nebude běžná situace a spíše toto ustanovení nebude aplikováno. Tradičně bude kontrola zahájena až prvním kontrolním úkonem (§ 5 odst. 2), jímž je:
a) předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě nebo jiné osobě, která kontrolované osobě dodává nebo dodala zboží nebo ho od ní odebrala či odebírá, koná nebo konala pro ni práce, anebo jí poskytuje nebo poskytovala služby nebo její služby využívala či využívá, případně se na této činnosti podílí nebo podílela (dále jen "povinná osoba"), jež je přítomna na místě kontroly,
b) doručení oznámení o zahájení kontroly kontrolované osobě; součástí oznámení musí být pověření ke kontrole, anebo seznam kontrolujících, nebo
c) první z kontrolních úkonů bezprostředně předcházejících předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě nebo povinné osobě, jež je přítomna na místě kontroly, pokud je provedení takových kontrolních úkonů k výkonu kontroly třeba.
Kontrolní orgán zahajuje kontrolu z moci úřední, kontrolu vykonává fyzická osoba, kterou kontrolní orgán k tomu pověřil (dále jen "kontrolující"). Pro případnou kontrolu se kontrolující musí prokázat, a to jednou z následujících dvou forem:
a) písemným pověřením k jednotlivé kontrole, nebo
b) průkazem, stanoví-li tak jiný právní předpis.
NahoruPráva kontrolujícího
Kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly oprávněn zejména vstupovat do staveb, dopravních prostředků, na pozemky a do dalších prostor s výjimkou obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak přímo souvisejí s výkonem a předmětem kontroly, je-li to nezbytné k výkonu kontroly. Do obydlí je kontrolující oprávněn vstoupit jen tehdy, je-li obydlí užívané k podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti nebo v případě, kdy se mají prostřednictvím kontroly odstranit pochybnosti o tom, zda je obydlí užívané k těmto účelům, a nelze-li dosáhnout splnění účelu kontroly jinak. Vlastníci nebo uživatelé těchto prostor jsou povinni kontrolujícímu vstup umožnit.
Pod pojem vstup lze přitom podřadit všechny možné podoby pohybu kontrolujícího (vstoupení, vjetí vozidlem apod.). Co se týče vstupu do obydlí, pak lze ještě upozornit na to, že i v tomto případě musí být zásah do práva plně proporcionální, tj. především i tento zásah musí být nezbytný v demokratické společnosti pro dosažení svého účelu, tj. plnění úkolů veřejné správy.
Kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly dále oprávněn:
a) požadovat prokázání totožnosti fyzické osoby, jež je přítomna na místě kontroly, jde-li o osobu, která plní úkoly kontrolované osoby, nebo osobu, která může přispět ke splnění účelu kontroly. Podle důvodové zprávy slouží ověření totožnosti osoby nacházející se na místě kontroly především "ke zjištění, zda se jedná přímo o kontrolovanou osobu, je-li touto osobou osoba fyzická, anebo o statutární orgán (případně jinou osobu jednající jménem) kontrolované osoby coby osoby právnické anebo toliko o jinou osobu, jejíž součinnost může být k výkonu kontroly a dosažení jejího účelu rovněž potřebná (pak by se jednalo o povinnou osobu)."
b) provádět kontrolní nákupy, odebírat vzorky, provádět potřebná měření, sledování, prohlídky a zkoušky. Kontrolující může odebírat pouze nezbytně nutné množství vzorku; o odběru vzorku vydá potvrzení. Kontrolní orgán odebraný vzorek vrátí, je-li to možné. Za odebraný vzorek zaplatí kontrolní orgán osobě, jíž byl vzorek odebrán, náhradu ve výši ceny, za kterou tato osoba věc v době jejího odebrání běžně na trhu prodává; nelze-li tuto cenu určit, pak náhradu ve výši ceny, za kterou věc pořídila, případně náhradu ve výši účelně vynaložených nákladů.
c) požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby (dále jen "podklady"); v odůvodněných případech může kontrolující zajišťovat originální podklady. Toto ustanovení bude u poskytovatele zdravotních služeb specifické zejména s ohledem na § 51 zákona č. 372/2011 Sb. upravující povinnou mlčenlivost a dále § 65 odst. 2 písm. d) zákona č. 372/2011 Sb. upravující nahlížení do zdravotnické dokumentace. Zde se uvádí: "Do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi mohou bez jeho souhlasu nahlížet, jestliže je to v zájmu pacienta nebo jestliže je to potřebné pro účely vyplývající z tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, a to v nezbytném rozsahu, osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, které se podílejí na výkonu působnosti správních orgánů, oprávněné k výkonu kontroly v rozsahu jejich pověření podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů a pověřené osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání přizvané ke kontrole v rozsahu jejich pověření." Do zdravotnické dokumentace by tedy měly vždy nahlížet osoby s odbornou způsobilostí a jejich nahlížení by nemělo přesahovat účel vlastní kontroly.
d) pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy. Pořizování záznamů musí být činěno s ohledem na povinnost šetřit práva a oprávněné zájmy dotčené osoby. Ta by proto měla být předem informována a mělo by jí být oznámeno, že se jedná o pořizování záznamů pro účely kontroly.
e) v míře nezbytné pro průběh kontroly užívat technických prostředků kontrolované osoby, a to po předchozím projednání s kontrolovanou osobou;
f) vyžadovat od kontrolované osoby a povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly.
NahoruPovinnosti kontrolujícího
Je opět nutné zdůraznit, že povinnosti kontrolujícího uvedené v kontrolním řádu mají obecnou povahu, tj. v případě, kdy speciální zákon upravuje povinnosti jinak, má takové ustanovení přednost před § 9 kontrolního řádu. Na druhou stranu pravidla při postupu kontrolujícího…
